Konec zimy a jaro jsme prožívali všedním životem bez zvláštních událostí. Lucka měla štěňátka, kterým bylo třeba podřídit během měsíce ledna téměř vše. (Lucinčina „panička“ štěňátka zprvu vůbec nechtěla, ale když jsme se s nimi měli rozloučit, oddalovala ten okamžik, co jen to šlo.)
* Oslava Matějových dvacátých narozenin byla velkou událostí, protože kulatá výročí se u nás slaví zvláště bujaře. Matěj připravil celý víkend oslav ve velkém stylu za účasti celé velké rodiny.
* Hanka si na volejbale zařídila nohu v sádře a tak se nemohla příliš aktivně zapojit do oslav Masopustu v Meziříčku, ale svou aktivitu si vynahradila při jarním úklid „úvozku“ u nás na chatě na Čeřínku. Starou úvozovou cestu v délce asi 500 metrů vyčistila od stoletých nepořádků. Na přilehlou louku vytahala obrovskou hromadu klacků a dřeva a připravila tak podmínky pro velký sjezd Čarodějnic.
* Milan, aby se nenudil, udělal sérii jarních folkových koncertů. Matěj, aby se nenudil, vymyslel cestu na Říp. Pěšky. Z Brna s mobilním telefonem a vykotlanou větví přes rameno. Šel týden, a dokázal to.
* To už byl červen a u nás se vše schylovalo k největší události, kterou se nám vůbec kdy podařilo zorganizovat. Jihlavský havířský průvod kráčel Jihlavou 25. a 26. června 1999 po dlouhých dvaatřiceti letech. Předcházelo tomu nečekané množství práce. Především žehlení asi čtyř set manžet a dvou set krejzlíků. Pro Hanku to bylo po celé dlouhé měsíce každodenní zábavou u televize. Vše se povedlo nad očekávání. Hlavně zjištění, že máme kolem sebe více než sto dětí, kterým to v havířských kostýmech velice slušelo. Řada společenství, která nás obklopují, se rozšířila ještě o malé jihlavské havíře. Byl to velký a nečekaný úspěch. Podívat se přišlo několik tisíc diváků. O celé události byla natočena velmi povedená videokazeta. Bráškův syn Martin společně s naším Matějem a kamarády Kubou a Bárou z Horáckého divadla secvičili u té příležitosti pouliční divadlo s Martinovými jarmarečními písněmi z historie města Jihlavy. (Svou premiéru měla také Martinova fraška „Stříbrná trouba“, rovněž na téma založení města.)
Léto pravidelně trávíme na táboře na Rohozné, kam jsme letos odjeli už poosmnácté. Bylo to tentokrát v duchu australských domorodců a bylo to opět velmi vydařené. Všichni vedoucí se velmi vyžívali v tom, že se můžou celí začernit barvou a chovat se jako domorodci. Na Rohozné je nám dobře.
* Prázdniny v Telči jsou pro některé členy rodiny povinnou a nepříjemnou záležitostí. Setkání s velkou partou pořadatelů je však něco jiného. Pro mě je to opětovné zjištění a úžas nad světem, který po tolika letech stále velmi dobře funguje a je radost být jeho součástí a něco pro něj dělat. Je to už opravdu velký festival. Nikdy bych ani ve snu nepomyslel, že může vyrůst do takové velikosti. Sedmnáct dní a dvacet tisíc návštěvníků. Pořádání této akce je pro mě téměř vášní. Letos bylo nesmrtelným zážitkem zatmění slunce. Také jihlavští havíři se zúčastnili historického průvodu při oslavách 900 let města Telče, které celé Prázdniny zakončovaly.
* „Mládežňák“ - tradiční Rohozná pro větší „děti“ nezačala příliš šťastně. Na noční vycházce do skal stoupnul Janek vedle a jeho pád a následné pošramocení obratlů nám připravily nejdrsnější noční hru jakou jsme si kdy mohli představit. Záchranka, hasiči, tma, stres, šok… Všechno dobře dopadlo. Však jsme vzdávali mnoho díků! Bylo to celé nakonec velmi milé. Vojta si ke konci prázdnin vyjel se školou do Francie, Monako – Monte Carlo, Saint Tropez, Nice…
* Výlet na pouť do Polné, kam jezdíváme po prázdninách na návštěvy se stává už naprosto samozřejmou událostí, kde nemůžeme chybět.
* Tradicí začínají být také záříjové výlety rodičů za teplem. Namlsaní návštěvou Kréty, jsme letos objevovali krásy dalšího řeckého ostrova Zakynthos. Rádi bychom navštívili ještě další řecké ostrovy. Je jich mnoho a jsou velmi krásné. Máme do smrti co dělat!
* Hned po návratu nás čekal týden kulturních událostí v místní psychiatrické léčebně. "Sejdeme se Na Kopečku“, který jsme spolupořádali a objevovali jsme přitom nové světy.
* Celý podzim jsme, jak jen to bylo možné, stavěli na Rohozné novou jídelnu a měli s tím kupu práce. Budeme mít ještě co dělat i na jaře.
* V říjnu jsme si ještě udělali radost výstavou fotografií z havířského průvodu a v listopadu jsme jako každý rok vítali svatého Martina na bílém koni v Jihlavě. Bylo tomu již počtvrté a přišlo zase tolik lidí, že se ani nedalo projít ulicemi.
* Matěj s kamarádem Predragem vystupovali na několika koncertech a točili dokonce v Malostranské besedě v Praze pro ČT - pořad Zahrada.
* K Ježíšku jsme pak všichni od Matěje dostali vstupenky na loutkové divadlo Don Šajn, na které jsme si vyjeli do Brna a protože už předem bylo jasné, že na sebe o vánočních svátcích nebudeme mít všichni dost času, tak jsme se pokusili založit novou tradici. Před Štědrým dnem jsme šli pěkně všichni i s děvčátky na společný oběd. Štědrý den jsme si zcela netradičně udělali na chatě na Čeřínku. Kluci z toho měli neskrývanou radost. Hance byla stále zima a pořád se ptala, jestli už má začít smažit kapra. Stromeček jsme měli ozdobený venku před chatou a protože zrovna o Štědrém večeru nebylo příliš hezky, tak jsme u něho přezpívali jenom pár koled. Ostatní se odehrálo v chatě. Vánoce u nás byly letos opravdu veselé. Už na Štěpána jsme museli na Vánoční Prázdniny v Telči, protože velký zájem diváků i hudebníků tomu tak chtěl. Matěj s Pájou byli na chatě a Silvestra slavili na Rohozné, kam dorazili i Ondra s Vojtou a celou velkou partou Rohozňáků. Hanka a Milan zůstali ke své veliké spokojenosti v Telči, kde si udělali pořádný Silvestrovský výšlap na hrad Roštejn a přes Štamberk zpět do Telče. Bylo to krásné! Celý rok byl velmi krásný a naplněný prací a řadou úspěchů. Kéž by ten příští nebyl horší! To by nám stačilo.
S přáním všeho krásného v novém roce a abychom se ve zdraví užívali!