1979
V JZD mi předseda soudruh (to tenkrát ani jinak nešlo) Milan Kutlvašr nabídl k bydlení chalupu v Meziříčku. Říkal, že se mi to úplně stydí nabídnout. Šlo o starý veliký grunt, kde na vejminku bydlela babička Karásková. Neskutečně hodná žena, které ten grunt původně patřil a komunisti jí ho vzali. Byla tam sama a ještě ve stáří pečovala o obecního blázna Laďu, kterého jsme se my tak trochu báli. Ale i on byl vlastně taky hodný. My jsme takové bydlení hledali a zrovna takhle na vesnici jsme bydlet chtěli. Myslím, že tam všechny naše děti měly překrásné dětství. A dodnes tam máme krásné vztahy a hluboké kořeny. Ondra s Vojtou jsou tam místními rodáky. A do téhle vesničky, která nám byla souzena na dvanáct let, přijela Šiška s maličkým Matýskem na Velikonoce roku 1979. Žili jsme tam velmi skromně a myslím, že jsme byli šťastní.
