1976
Studovali jsme společně Vysokou školu ekonomickou v Praze a sešli jsme se v turistickém oddíle, který vedl náš milovaný Pan učitel Červenka. Já jsem byl ve čtvrťáku a Šiška ve druháku. Mně bylo 22 a Šišce 20 let. Jen co jsem přijel do školy začátkem ledna 1976, tak jsem se hned běžel zapsat na výpravy turisťáku. Ta nejbližší akce byla víkend na běžkách v Krkonoších na Thámových boudách. Při zapisování jsem si všiml roztomilého děvčátka, které se také se svou kamarádkou přihlašovalo. To jsou takové okamžiky v životě a takové pohledy, které si pamatujete navždy. A přitom v tom momentě jim nepřisuzujete žádný význam. Akce se konala 5. – 7. března 1976, tedy až za dva měsíce a do té doby jsme se nepotkali.
Bydleli jsme oba na koleji na Jarově a na sraz, na který jsme jeli s lyžemi v ruce a pytlíčkem bonbónů v kapse jsme se potkali ve stejné tramvaji. Tam jsme si už nesměle nabízeli bonbóny. Asi Lesněnky to byly. A stále nic. Až při příjezdu na chaty nám Pan učitel oznámil, že v chatách je méně postelí, než je nás a že si máme vybrat, kdo s kým bude spát v jedné posteli. Na akci bylo sice víc kamarádek, které jsem už dobře znal za tu dobu v turisťáku, ale taková situace, kdy se teď člověk musí rozhodnout ke komu se má vnutit do postele, to je těžké rozhodování. Protože to je prostě možná na zbytek života. Prostě jsem se drze vnutil do postele Šišce. Ve stopě jsem jezdil za ní a nepamatuju si víc, než že měla na sobě krásné doma ušité šusťáky (protože to tenkrát jinak ani nebylo možné) a moc jí to v nich slušelo… Shodou náhod jsme se k těm Thámovým boudám dostali po mnoha a mnoha letech.
