Museli jsme v tom Meziříčku být zpočátku tak trochu osamocení. A hlavně Šiška, která přišla z Karlových Varů a teď byla celé dny s malým Matýskem sama doma, když já musel být v práci v JZD ve Zhoři. Musela být velmi statečná a velmi trpělivá. Ale budovali jsme si svůj domov. I když to muselo být ve veliké skromnosti. V JZD jsem měl nástupní plat asi 1.700 Kč. Vzali jsme si novomanželskou půjčku 40.000 Kč a koupili si za to stůl a židle, lustr, věšák a točící židli. Byli jsme velmi chudí, ale myslím, že za celou tu dobu, co jsme spolu byli, nejvíc šťastní. Já jsem měl celý život trochu výčitky, že jsem Šišku odvedl rodičům a bráškům z Karlových Varů na Vysočinu do nějaké zapomenuté vesničky. Tak jsme se snažili o setkávání, jak jen to šlo. Na Vánoce jsme Šiščiny rodiče pozvali k nám domů do Meziříčka. Možná proto, abychom nebyli tak sami, ale také proto, aby oni nebyli sami a nebylo jim smutno a hlavně proto, že jsme vždycky měli rádi ty velké rodiny. A to jsme ještě netušili, že jednou tu velkou rodinu opravdu mít budeme.
Galerie
